Nedávno jsem se zúčastnil debaty „Liberální demokracie v době krize“. Dlouhodobě mám stejnou zkušenost. Když někde v diskusi potkám nějakého absolventa společenských věd, jsem ohromen jeho hloupostí, předsudečností a ideologickou vyhraněností. Je celkem jedno, jakou pozici v praktickém životě tento vysokoškolák zastává. Hlavu má zevnitř vždy dobře vymydlenou. Na přednášce jsem měl tu čest vidět čaroděje upsaného Mordoru. To on a jemu podobní dělají z mladých lidí idioty. Oni mají magické klíče k lidským duším.
Doc. PhDr. Přemysl Rosůlek, Ph.D. působí na Katedře politologie ZČU. Na debatu jsem přišel pozdě. Nicméně Rosůlek si hned zasloužil moji zvýšenou pozornost. Postřehl jsem, že chce demokraticky vychovávat už děti ve školce. Pak zamířil k dezinformacím. Dezinformátory lze podle něj zachytit připodobněním k zastáncům placatosti Země. Přednášku končil výzvou, že nesmíme být tolerantní k netolerantním.
Problém kulatosti Země je dnes pojímaný jako triviální a uzavřený. Samozřejmě, že Země není ideální koule. Nicméně je spíš koule než placka. To ví přece každý. Dále musíme být tolerantní, ale zároveň netolerantní k netolerantním. Každému kriticky založenému jedinci zde musí začít blikat kontrolka. Jde o typicky manipulační teze. Autor těchto tezí dává najevo, že existuje bezproblémově poznatelná pravda. Její majitel pak může být netolerantní k těm, co s ním tuto pravdu nesdílejí. Dokonce nejde jen o netoleranci k netolerantním názorům. Je požadovaná přímo netolerance k netolerantním (tj. k lidem, kteří zastávají jiné pravdy).
Rosůlek se chlubil, že na svých přednáškách vysvětluje problematiku dezinformací. Zajímalo mne, co těm chudákům na politologii vtlouká do hlav. Bohužel jsem narazil jen na přednášku pro nějakou instituci Totem. V přednášce s názvem: “ Fake news, dezinformace a manipulace. Co to je a jak tomu čelit?“ hodinu a čtvrt Rosůlek tepe do lhářů, rozmělňovačů pravdy, tvůrců dezinformačních Molotovových koktailů a pod. Je to velká legrace, alespoň pro mne. Horší je to pro ty, co Prokůpkovi věří. Případného čtenáře nebudu zatěžovat dlouhým textem. Pojďme k největším perlám tohoto neomarxistického ideologa.
Dezinformace mají za cíl ovlivnit veřejné mínění. Zatemňují pravdu a pod. Teď se ale podržte. Dezinformace způsobují pochyby! Ideolog si neuvědomuje, že pochybnosti jsou opakem víry. Ideolog požaduje, abychom věřili jen jím o-věřeným informacím. V klasickém kritickém diskursu jsou naopak ‚dezinformace‘ vítány. Až po kritickém vyvrácení ‚dezinformace‘ si můžeme nárokovat pravdu ve věci nějaké informace.
Pojďme dál, legrace nekončí. Teď začíná velká sranda. Rosůlek nechce pravdu matematizovat. Nicméně říká, že Fake News mohou obsahovat 80 % pravdy. Tedy ideolog má 100 % pravdy! Z této pozice posuzuje dezinformace. Pokud jste nevěděli, proč z vysokých škol podobného typu vycházejí idioti, tak tady máte vysvětlení. Student politologie absolvuje přednášku o informacích, kde se dozví, že pravda spočívá ve 100% pravdivé informaci. Pak jde na další přednášku třeba z analytické filosofie. Tam mu poví, že pravda je naprosto relativní. Že náš jazyk neumožňuje nalézt 100% pravdu, která by zavazovala k věření.
Dezinformace vsází na emoce. Dezinformátoři rádi hovoří třeba o „pražské kavárně“. Kavárna vyvolává představu válení a lenosti. Tím už je dané znevěrohodnění celé jedné skupiny tvůrců informací nebo sdílejících pravdivé informace. Přednáška je z roku 2000. Nicméně aktuálně Rosůlek mluví o „dezolátech“ jako o tvůrcích dezinformací. Dezoláti jsou lidé v dezolátním stavu. Proto jsou antivaxeři nebo proruští šváby. Jestli platí, že dezinformátoři působí na emoce, pak jsou hlavními dezinformátory lidé jako Rosůlek.
Rosůlek také použil obrat „matení lidských myslí“. Dezinformátoři matou (uvádí ve zmatek). Jde o novější pojem, který je ekvivalentem staršího „blud -bloudit“. Lidé jsou zmateni, bloudí. Musí přijít někdo s lucernou pravdy a pravé víry, aby ukázal správnou cestu. Kdo by to tak mohl být? Samozřejmě, dnes je to profesor politologie. Je to k neuvěření, ale neomarxističtí ideologové si nestydatě nárokují patent na pravdu a vedoucí úlohu ve společnosti.
Velký prostor věnuje o-věřeným mediím. Proti důvěry-hodné ČT stojí nedůvěryhodný Aeronet. ČT je představovaná zástupy nezávislých odborníků. Tvůrce Aeronetu (jeden člověk) však vše dělá kvůli 1600 euro, které mu měsíčně posílají zmanipulované ovečky. Pravý demokrat by měl přece líbat zadek někomu, kdo vytváří (nebo nalézá) informace v opozici k monopolní informační mašinérii. Proč to nedělá Rosůlek? Jak bylo řečeno. Jako pravý ideolog má patent na pravdu. Požaduje, aby všichni věřili stejným informacím a stejným interpretacím.
Rosůlek je fascinovaný o-věřováním zdrojů. Máme mít více zdrojů. Jeden důvěryhodný zdroj podporuje další důvěryhodný zdroj. Mezi zdroje vytvářející pluralitu informačních zdrojů však nezapočítává dezinformační zdroje. Jak ví, které zdroje jsou pravdivě informační, a které nepravdivě informační? Jako ideolog se pohybuje v tomto prostoru prostřednictvím své víry. Jedny zdroje jsou důvěry-hodné (lze jim věřit), druhé jsou nedůvěry-hodné (nemáme jim věřit). Hlavní však je, abychom věřili stejně jako Rosůlek.
V jednom okamžiku Rosůlek vysvětluje, proč dezinformátoři věří dezinformacím. Jsou ve velké sociální bublině, ve které se vzájemně přesvědčují o své pravdě. I když zdánlivě mluví o druhých, sám si nastavil zrcadlo. Rosůlek s ostatními levicově liberálními ideology se nalézá v giga-sociální bublině. Do této bubliny tečou prachy z veřejných rozpočtů i z kapes miliardářských „filantropů“. Mají peníze, společenské postavení a patent na pravdu. Tito bojovníci proti netolerantním dezinformátorům se vůbec nemají špatně.
