Rakušan opět exceloval. Vyzval ke skutečnému vlastenectví. Hovořil dokonce o „našem národě“. Prý demonstrace dělá pátá kolona Ruska. Už dříve se nechal slyšet, že pátá kolona Ruska (proruští švábové) se rekrutuje z dezolátů.
Obecně jsou nespokojení označováni za dezoláty. Dezolát je člověk v dezolátním stavu. Díky tomu se podle Rakušana uchyluje k politickému vzdoru. Něco na tom může být. Zásadní je rozlišit dezoláty v roce 89. od dezolátů současných. V roce 89. šlo dezolátům o to, aby se měli lépe. Měli bezpečí a byli materiálně zabezpečení. Nicméně chtěli více svobody na jedné straně, na druhé straně požadovali luxusní zboží, které bylo běžné v kapitalismu. Dnešní dezoláti požadují opak. Už nechtějí více svobody a luxusního zboží, ale usilují o bezpečí a základní materiální zabezpečení.
Nedávno padly nepodmíněné tresty pro dva vůdce dezolátů za to, že říkali, to co říká 60 % populace. Po více jak třiceti letech od Kabátové revoluce dezoláti dopadli jak sedláci u Chlumce. Nemají velké množství luxusního zboží a nemají ani svobodu. Na druhé straně přicházejí o bezpečí a základní materiální zabezpečení. Proto možná inklinují k Rusku a Putinovi, jak se správně domnívá Rakušan.
Na antisystémové scéně se pohybují více jak třicet let. Asi jsem měl štěstí, že jsem se v roce devadesát dostal ke správným informacím. Za celou zmíněnou dobu jsem v politických názorech neudělal žádný velký obrat. Jen ladím maličkosti. Na dezoláty pohlížím ze zcela opačné perspektivy než Rakušan. Zatímco on je dočasně špičkový politik, já jsem vždy působil někde na zapadlé politické periferii. Nicméně, díky úplně jinému vidění dezolátů bych možná mohl Rakušanovi poradit.
Čeští dezoláti nikdy neslyšeli na vlastenectví a nacionalismus. Požadavek vytvoření silného národního státu považovali za extrémistický. Nechtěli se stát hrdými jedinci, kterým by patřila naše země. Vždy jen řešili, jestli volit Petra nebo Pavla. Kdo nasliboval víc? Za jakého liberálně demokratického politika se budou mít lépe? Otázku vlasteneckou a národní měli vždy u spodní části zad.
Rakušan si myslí, že když teď začne mluvit o vlastenectví a vlastním národě, že vytvoří jednotnou protiruskou frontu. Jak naivní! V současné době jde dezolátům o to, aby měli základní materiální zabezpečení a bezpečí. Tedy přesně to, co měli za socialismu. Jak to provést? Má na to vláda kapacity?
V polistopadovém nadšení se všichni upnuli ke Spojeným státům jako garantovi svobody a prosperity. Nicméně z USA se vyklubala finanční oligarchie. Dnes nemáme vlastní průmysl, ani finanční sektor a zemědělství nezajistí potravinovou soběstačnost. Stát je zatížen nesplatitelným dluhem. Národ vymírá. Populační úbytek je krytý imigrací a natalitou etnické menšiny. Střední třída je tvořena především parazity z řad různých spekulantů, obchodníků, právníků a dalších podobných. O státní hranice jsme přišli. Armádu liberálně demokratičtí politici rozkradli, máme jen malý expediční sbor na zajištění neokoloniálních výpadů USA. Jak v této situaci zajistit dezolátům materiální zabezpečení a bezpečí?
Ano, není to možné. Jdeme ke dnu. Rozpad státu je nezadržitelný. Kde vzít peníze pro dezoláty? Kdyby Rakušan myslel vážně boj s proruskými šváby, bral by peníze tam, kde ještě jsou. To znamená u těch, kteří chtějí bojovat proti Rusku za USA na věčné časy. Přistoupil by k selektivní odpovědnosti ohledně válečných nákladů. Zatížil by politiky a přidružené proamerické oligarchy padesátiprocentní daní z příjmu. Nebylo by od věci, kdyby vláda uvalila majetkovou daň na americkou pátou kolonu. Pak by byli dezoláti spokojeni. Nepocítili by růst cen základních potravin a energii. Cítili by se i v bezpečí, protože by věděli, že dopady válčení na sebe bere někdo odpovědný. Viděli by, že lejno vypuštěné ve Washingtonu nedopadne na jejich hlavy.
Moje dobře míněné rady si bohužel Rakušan k srdci nevezme. Proto lze počítat s tím, že řady dezolátů se budou rozrůstat. Bude klesat životní úroveň a na druhé straně bude pokračováno v omezování svobod. Nicméně, je možné, že dezoláti přestanou tíhnou k troubům, kteří dnes organizují protivládní demonstrace. V srdcích dezolátů může vzplanout oheň nacionální vášně. Pak už nepůjde jen o výměnu vlády. Požár nacionální zloby pak vyčistí Augiášův chlév.
